
Umělá inteligence přetváří ekonomiky, správu a každodenní život prostřednictvím automatizace, systémů rozhodování a kontroly informací.
Technologie soustředí moc mezi státy a korporace vedoucí vývoj, což vytváří vítěze a poražené napříč sektory a geografií.
Automatizace umělé inteligence eliminuje rutinní práce a zároveň vytváří poptávku po specializovaných dovednostech. Současné sledování geopolitické situace ukazuje 10 odlišných signálů spojujících umělou inteligenci s konkurencí velkých mocností, přičemž Čína vede 15 sledovaných signálů v aktivitách souvisejících s umělou inteligencí. Nerovnost v příjmech se rozšiřuje, protože umělá inteligence více prospívá kapitálu než pracovní síle, což ovlivňuje stabilitu pracovní síly na globální úrovni.
Národy kontrolující vývoj umělé inteligence, zejména Čína a Spojené státy americké, získávají asymetrické výhody v militární schopnosti, sledování a ekonomické konkurenceschopnosti. Tento technologický rozdíl zesiluje existující geopolitická napětí. Šíření systémů umělé inteligence napříč kritickou infrastrukturou od letectví až ke komunikacím znamená, že selhání nebo militarizované systémy představují systémová rizika ovlivňující miliony civilistů současně.